fliktu; tou může být po generace trvající nenávist, spor o území aj. Zároveň

nelze říci, že každý konflikt, jehož strany pocházejí z odlišných kultur, je

interkulturní ­ např. hádka mezi manželi odlišného původu nemusí být vů–

bec interkulturním konfliktem. Interkulturním můžeme konflikt nazvat

pouze tehdy, když rozdíly v uvažování a jednání zúčastněných stran

mohou být jasně přičteny tomu, že pocházejí z různých kultur, a pokud

interkulturní přístup napomůže řešení konfliktu více než přístup, který kul–

turu nezohledňuje.

Percepce v interkulturním konfliktu

To, jak různé skupiny/kultury vnímají určité události a jevy, je velmi dů–

ležité již při samém vzniku konfliktu a při jeho přechodu ze stadia latence

do stadia eskalace, kdy se skrytý konflikt dostává na povrch v plné síle. Po–

kud strany konfliktu odlišně vnímají určitou věc/určité chování, pak si

jej také odlišně vykládají, vyvozují různé závěry a dochází k nedoro–

zuměním, která konfliktní situaci ještě více komplikují. Klasickou dy–

chotomií jsou tzv. „bojovníci za svobodu“, kteří se za takové považují a jsou

tak vnímáni stranou, za niž bojují. Pro druhou stranu sporu jsou to však „te–

roristé“.

Na níže uvedených příkladech přísloví (některé použity z Bahbouh, Bah–

bouhová, 2001) lze vidět, jakými způsoby mohou různé kultury vnímat

konflikt. 

* Každá cesta vede dvěma směry. (ruské)

* Pro každého moudrého člověka existuje jeden ještě moudřejší. (kurdské)

* Nenech se zmást slzami svého nepřítele, nevěř mu, nezklameš se.

(arabské)

* Jsi–li nedůvěřivý, nebudeš nikdy podveden. (sicilské)

Ačkoliv většina přísloví klade důraz na rozvahu a kompromis, najdou se

i taková, která upřednostňují řešení konfliktů silou. Navíc jsou přísloví tzv.

„lidovou moudrostí“, tj. jsou to slova lidí moudrých a zkušených a bylo by

mylné předpokládat, že se takto budou chovat všichni členové společnosti,

zejména pak ti mladí a nerozvážní. I těm však mohou poskytnout jakýsi ná–

vod, jsou–li úspěšně předávána z generace na generaci, což se v tzv. západ–

ní společnosti již spíše neděje. Západní, a především pak tzv. anglosaská,

společnost je charakteristická důrazem na soupeření, čímž je odlišná od

většiny východních kultur. Soutěžení je v západních zemích neodmyslitel–

126